Tiskové zprávy
Významný počet českých voličů silně preferuje konkrétního lídra, a to bez ohledu na jeho stranickou nálepku, stranické obsazení nebo navrhovanou politiku. Týká se to dokonce i mladších ročníků. Ukázala to studie vědců Národního institutu SYRI o fenoménu politické personalizace, kterou otiskl časopis East European Politics.
Studie zkoumá vliv fenoménu politické personalizace na politické strany. „Politická personalizace jako jev sleduje, jak se jedincům daří získávat vliv na úkor jejich institucí, nejčastěji politických stran,“ uvedl jeden z autorů studie Tomáš Cirhan ze SYRI a Univerzity Karlovy.
Jako příklad si vybral SPD a Úsvit. Obě tyto strany vedla jedna osoba, tedy Tomio Okamura. Úsvit se v roce 2015 rozpadl a Okamura od té doby vede SPD. „Právě soubor událostí, ke kterým došlo, když se SPD znovu dokázala etablovat na politické scéně v reakci na vnitřní krizi v původní straně Úsvit, nás motivoval ke zkoumání vlivu personalizace na tyto politické subjekty,“ uvedl Cirhan. Úsvit i SPD se překrývají zejména osobou lídra. Na druhou stranu pouze 5 % kandidátů mezi sněmovními volbami 2013 a 2017 v obou stranách bylo stejných.
Osoba lídra má v nových politických stranách zcela klíčovou roli. „Lídr má v prvních letech fungování ve strukturách politických stran výjimečné postavení, které má na úkor zbytku organizace. Náš výzkum se zaměřuje na to, zda a jakým způsobem se tuto prvotní fázi daří překonat,“ uvedl Cirhan. V Úsvitu se síla role předsedy setkala s nesouhlasem zbytku strany, vedoucím až k fatálnímu rozkolu. „V SPD byla rovnováha sil nastavena tak, aby formálně posílila stranické orgány a struktury. Technicky se strana řídí stejnými pravidly jako ostatní politické subjekty. Standardní stranické struktury jsou však do určité míry oslabovány praktikami, jako je právo veta předsedy strany a silná role výkonného výboru,“ doplnil Cirhan.
Vědci očekávali, že časem bude nová strana, tedy SPD, nabývat na organizační složitosti, čímž se sníží míra personalizace a volební podpora lídra strany se rozptýlí mezi stranické elity na regionální úrovni. K tomu ale došlo jen velmi omezeně. Mimo jiné díky voličům, kteří se silně identifikují s osobu lídra. „Studie objasnila mechanismus, kterým mohou určité strany v rámci stranického systému sloužit jako personální platformy, a to i v kontextu vnitřních organizačních změn,“ dodal Cirhan.
Odkaz na článek: Full article: Leader vs. the party dilemma: the case of a party rebirth in Czechia (tandfonline.com)
Na snímku: Tomáš Cirhan
Zařazení: juniorní výzkumník
+420 720 415 533 tomas.cirhan@fsv.cuni.cz Faculteit der Sociale Wetenschappen, Instituut Politieke Wetenschap