Tiskové zprávy
Ústavní soud České republiky bude v budoucnu patrně čím dál častěji muset dělat procesní úkony, které známe spíše u obecných soudů – tedy provádět důkazy, výslechy svědků a nařizovat soudní jednání. Souvisí to s nárůstem případů, při jejichž posuzování se tento soud musí vyrovnávat se složitými empirickými otázkami a nalezení odpovědí na ně je nezbytným předpokladem řádného přezkumu, říká ústavní právník Ladislav Vyhnánek ze SYRI a Masarykovy univerzity. Jako příklad uvádí složité případy související s pandemií covid-19 nebo klimatické žaloby.
Situací, kdy je nutné tyto otázky řešit, je přezkum různých předpisů a nařízení. Vyhnánek poukazuje v tomto kontextu na tzv. test proporcionality, jehož korektní provedení musí stát na solidním empirickém základu. „Jeho formulace přitom zdaleka nemusí být triviální. Empirické otázky mohou hrát rozhodující roli i v jiných otázkách. Příkladem je kontext klimatických žalob, v němž ústavní soudy i Evropský soud pro lidská práva stále intenzivněji zkoumají, zda opatření státu dostatečně naplňují lidskoprávní pozitivní závazky ve světle dostupných empirických dat, respektive vědeckého poznání,“ uvádí Vyhnánek. Tematicky se může jednat o problémy ekonomické, medicínské, ale dříve či později bude nepochybně Ústavní soud konfrontován i s nějakou formou klimatické žaloby.
Podle něj je nutné, aby Ústavní soud ČR k empirickým otázkám přistupoval disciplinovaně a ustáleně. „Cílem by mělo být jak vyhledání relevantních zdrojů, tak efektivní komunikace o nich. V tomto směru je nezastupitelná role expertů a ústních jednání,“ říká Vyhnánek, přičemž připouští, že efektivní přenos odpovědí na empirické otázky mezi experty a soudem zůstane velmi obtížným úkolem.
„To souvisí jednak s nejistotou vědeckého poznání obecně, jednak se schopností soudců vést s experty efektivní komunikaci. To samozřejmě předpokládá, že soudci budou mít určité znalosti a dovednosti v oblasti teorie vědy, metodologie, statistiky a podobně,“ uvádí Vyhnánek. Pokroku v této oblasti nelze podle něj dosáhnout jinak než vzděláním. S ohledem na to, že statistika či metodologie vědy nepatří v současné době do standardní výbavy právníků, musí být toto vzdělávání soudců dobrovolné.
„To, že soudy reálně nikdy nemohou dosáhnout herkulovského ideálu, však přirozeně není důvodem, aby se nesnažily proces hledání odpovědí na empirické otázky co nejvíce zkvalitnit,“ uvádí Vyhnánek. Podle něj příklady z judikatury Ústavního soudu ukázaly, že i na této úrovni je stále co zlepšovat. Odpovědi jednotlivých soudců z už proběhlých jednání byly nezřídka založeny na jejich osobních zkušenostech nebo jejich výrazně zjednodušených představách o stavu světa a vědeckého poznání.
Ještě větším problémem je hledání odpovědí na skutečně složité otázky, které vyvstaly například za pandemie, kdy třeba respektovaná WHO selhala při identifikaci mechanismu přenosu viru. Navzdory řadě indicií i vědeckých studií WHO až nepochopitelně trvala na tom, že virus není významně přenášen vzduchem, nýbrž se šíří kapénkami a dotykem. „To mělo obrovské důsledky pro povahu přijímaných opatření,“ doplňuje Vyhnánek.
V podobných otázkách ústavním soudcům expert doporučuje poloprocesní přezkum, v jehož rámci soud zkoumá, jak stát či jeho určitý orgán pracuje s fakty a vědeckým poznáním. Jeho úsudek pak soud v zásadě nenahrazuje svým vlastním, ale zároveň dohlíží na to, aby uvážení státu nepřekročilo míru, která je s ohledem na empirickou nejistotu nutná.
Více k tématu: 1_Vyhnanek_773-790_8_2024.pdf
Zařazení: seniorní výzkumník
+420 549 494 412 Ladislav.Vyhnanek@law.muni.cz Právnická fakulta MU