Studie: Režim strachu vedl v Československu k sebekázni žen v populační politice

Komunikace v populárních médiích jako byl časopis Vlasta o rizicích týkajících se reprodukčního zdraví a reprodukčního chování žen je příkladem měkkých technik vládnutí. „Publikování odborných lékařských názorů hrála důležitou roli v sebekázni žen. Média prezentovala informace o rizicích, kterým by ženy a jejich děti mohly čelit, pokud by se ženy nechovaly zodpovědně a neřídily se radami odborníků,“ uvedla Radka Dudová z Národního institutu SYRI.

Typově šlo o informace o riziku neplodnosti v důsledku potratu, dalším tématem bylo riziko mít dítě se zdravotním postižením v případě, že se matka vyhnula prenatálním lékařským prohlídkám a screeningu. Třetím zásadním tématem byla údajná citová deprivace dětí, které dávaly rodiče do jeslí v útlém věku. „Systém fungoval tak, aby vyvolával strach, což přispělo k sebekázni žen. Ženy, které se neřídily doporučeními odborníků, byly označeny za nezodpovědné. Nezodpovědnost pak ospravedlňovala snížení finanční podpory, umisťování potenciálně ohrožených dětí do internátních jeslí nebo dětských domovů a v případě Romů dokonce nedobrovolnou sterilizaci,“ uvedla Dudová.

Systém byl nastaven vysoce genderově. Nejviditelnějšími odborníky byli muži, kteří následně konstruovali rizika ve vztahu k ženským tělům. Ženy se radami odborníků většinou řídily, hlavní výjimkou byly Romky, na které se pak režim zvláště zaměřoval. Prostřednictvím snadnějšího přístupu k potratům a nuceným sterilizacím se v jejich případě režim snažil zajistit "kvalitu" populace.

Pokud jde o romskou populaci, tak v padesátých letech byl kladen větší důraz na převýchovu a asimilaci, ale po roce 1970 se pozornost jasně obrátila k selektivním reprodukčním politikám a ke snížení porodnosti romských žen. Základy k tomu však byly položeny již v předválečné eugenice. „Na celkovém vnímání Romů jako méněcenné a nezdravé populace se mnoho nezměnilo,“ upozorňuje Dudová.

Zdravotní rizika byla konstruovaná pro různé ženy různě, což prohlubovalo marginalizaci některých skupin, zejména právě Romských žen nebo osamělých matek. Důsledky tehdejší komunikace rizik spojených s reprodukcí přetrvávají do současnosti a nadále slouží k morálním soudům a disciplinaci žen. Studie ukazuje, jak mohou být při komunikaci zdravotních rizik využívány emoce s cílem určit, co je zodpovědné a morální, a tím regulovat jednání, myšlení a ambice lidí prostřednictvím sebe-disciplinace.

Odkaz na odborný článek: Poslušné matky, zdravé děti: komunikace o rizicích reprodukce ve státně socialistickém Československu | Lékařské humanitní vědy (bmj.com)