Rekonstrukci politických stran podporuje loajálnost členské základny

Studie zjistila, že nejdůležitějším prvkem odolnosti těchto tradičních stran je loajalita jejich členů a příznivců. Ta je vyjádřena skutečností, že v době krizí stran, kdy volební preference výrazně padají, jejich členové neodcházejí masově jinam, místní organizační struktury přetrvávají a populární tváře zůstávají jako volební kandidáti. „Naše analýza také potvrzuje, jak důležité je, aby si strana zachovala zastoupení a viditelnost v na první pohled méně významných politických arénách – například v komunální politice, horní komoře parlamentu, Evropském parlamentu, regionální politice nebo v prezidentských volbách,“ uvedl Kopeček. To vše i v době krize zajišťuje veřejnou viditelnost a poskytuje zázemí usnadňující revitalizaci strany.

Úspěšné překonání krize zahrnuje také změnu lídra a novou strategii krizového řízení. „Ze studie vyplývá, že lídr, který má šanci zastavit stranický pád a kolaps, by neměl patřit do nejužší stranické elity odpovědné za krizi, ale současně se dobře orientuje v prostředí dané strany a je v něm pozitivně vnímaný. Nutně nemusí být charismatický, naopak pro udržení a stabilizaci stranické organizace může být dokonce lepší, aby nebyl. Každopádně ale potřebuje dovednosti, aby zvládl krizi, a to jak interně ve vztahu k členům a stranickým elitám, tak externě v komunikaci navenek,“ upozornil Kopeček.

Tato fáze přitom nevyžaduje žádné větší stranické čistky, ale naopak opětovné potvrzení tradiční stranické loajality a identity v „detoxikované podobě“. Zároveň strana v krizi, která si udrží výraznou politickou nabídku nebo značku, obvykle spojenou se svou ideologií a historií, zvyšuje své šance na přežití. „Celkově platí, že pokud je politicky řízena vhodně, může stranická krize, která způsobí zničující náhlou ztrátu voličů a zdrojů, obsahovat také zárodky pozdější obnovy a rekonstrukce,“ uvedl Kopeček.

To ODS i lidovci nakonec zvládli a nyní jsou členy vládní koalice SPOLU. Zpětné získání volební podpory však bylo omezené a ani jedna strana se nedokázala vrátit ke svým volebním výkonům z 90. let. „To naznačuje, že původní strategie, které se zaměřují na mobilizaci organizačního a voličského jádra, mají své limity a musí být v delším časovém horizontu doplněné o něco dalšího, co straně poskytne větší přitažlivost. V případě obou analyzovaných stran to byla nabídka společné koaliční alternativy vůči ANO Andreje Babiše,“ uvedl Kopeček.

Strana, která naopak zatím nezastavila svůj pád, jsou čeští sociální demokraté s tradicí dokonce z 19. století. SOCDEM společně s komunisty v roce 2021 vypadla po třech desetiletích z Poslanecké sněmovny. Strana si po volbách vybrala nového lídra Michala Šmardu, místního politika z malého města a s omezenými vazbami v rámci strany. Ještě důležitější byla mnohem slabší stranická loajalita než u ODS a KDU-ČSL. Strana po vypadnutí ze sněmovny nezastavila prudký pokles počtu členů, místních organizací a ochoty kandidovat za stranu v různých typech voleb druhého řádu, především v těch komunálních.

„To může odrážet rozhodnutí stranické elity. Přestože se SOCDEM hlásí k historické tradici sahající až do devatenáctého století a sociálnědemokratická značka je stále dobře zavedená, Šmarda při obraně vlastního úřadu v komunálních volbách v roce 2022 značku strany upozadil. Mnoho dalších sociálnědemokratických politiků zaujalo podobný ‚neloajální‘ postoj,“ dodal Kopeček.

Odkaz na článek: Full article: Death of the Dinosaurs? Organisational Resilience and the Survival of Older Mainstream Parties in Czechia