Lockdowny prohloubily nerovnosti mezi žáky

„Během lockdownů neměly některé děti stabilní přístup k internetu, což jim ztížilo distanční výuku. Rodiče obecně během pandemie suplovali roli učitelů – pomáhali s úkoly, doučovali své děti. Avšak ti z nižších socioekonomických skupin na to často neměli dostatek času ani potřebné znalosti, což jejich dětem výrazně ztížilo udržení kroku se školní látkou. Zároveň se mnoho dětí potýkalo s psychickými obtížemi, ale jejich rodiče si často nemohli dovolit odbornou pomoc,“ vysvětluje Lintner.

Podle Lintnera právě tento mechanismus vedl k prohloubení nerovností mezi různými skupinami obyvatel a vysvětluje, proč státní opatření selhala. „Ačkoliv se stát snažil přijímat cílená opatření, ve skutečnosti nikdy nebyla dostatečně adresná. Často se k těm, kteří pomoc nejvíce potřebovali, vůbec nedostala. A i kdyby se nyní něco v této oblasti změnilo, rozdíly, které během pandemie vznikly, už jen stěží vyrovnáme,“ upozorňuje Lintner.

Z vědeckých studií vyplývá, že plošné lockdowny byly méně efektivní než cílená lokální opatření. Bohužel v České republice často chyběla dostatečná data, která by umožnila zavést taková opatření v praxi.

Covidová éra však přinesla i pozitiva. Někteří žáci si díky ní osvojili větší míru samostatnosti, což jim může pomoci při adaptaci na nové technologie, včetně umělé inteligence. „Na druhou stranu tato generace čelí zvýšenému psychickému diskomfortu. Pozorujeme vysoký výskyt duševních onemocnění napříč všemi věkovými skupinami školáků, a to jak během pandemie, tak i po jejím skončení,“ uvedl Lintner.