Chudoba se negativně propisuje do rychlejšího stárnutí

Biologické stárnutí představuje proces přirozených změn ve funkčnosti buněk, tkání a orgánů, které se projevují postupným poklesem fyziologických i kognitivních funkcí. U jednotlivců však dochází k poklesu s různou dynamikou, a proto například padesátníci mohou být biologicky jinak staří. Vědkyně SYRI spolu s kolegy porovnávala data od 48 348 osob ve věkovém rozmezí 20–84 let a na základě 11 dostupných biomarkerů vypočítala hodnotu biologického věku. „Pokud je hod­nota biologického věku vyšší než hodnota věku chrono­logického, hovoříme o zrychleném biologickém stárnu­tí,“ vysvětlila Dalecká.

„Výsledky studie ukázaly statisticky významnou asocia­ci mezi socioekonomickým statusem a rychlostí biolo­gického stárnutí. Jedinci z vyšších socioekonomických vrstev vykazovali zejména ve středním věku signifikant­ní zpoždění biologického stárnutí, zatímco socioeko­nomicky znevýhodněné skupiny stárly rychleji,“ uvedla Dalecká s tím, že nejhůře jsou na tom lidé, které lze spojovat s chudobou. „Ti v porov­nání s ostatními stárli nejrychlejším tempem,“ uvedla vědkyně.

Výsledky studie rovněž naznačují, že míra socioekonomických nerov­ností v biologickém stárnutí není napříč věkovými sku­pinami konzistentní. „Od 20. roku života dochá­zí mezi socioekonomickými skupinami k postupné­mu rozevírání pomyslných nůžek až do období vyšší­ho středního věku, kdy nerovnosti dosahují svého ma­xima,“ upozornila Dalecká.

Šíře těchto rozdílů následně s vyšším věkem opět klesá. „Rozdíly jsou přesto v populaci i nadále přítomné až do nejvyšších věkových kategorií,“ uvedla vědkyně. Vztah socioekonomického znevýhodnění a biologic­kého stárnutí podle Dalecké nejde vysvětlit izolovaným vlivem jedno­ho faktoru. Sociálním determinantám, tedy tomu, v jakém prostředí žijí, jsou lidé vystaveni v každé životní fázi a jejich efekt na lid­ské zdraví se kumuluje.

„Mezi jedinci s nižším socioeko­nomickým statusem pozorujeme vyšší výskyt ne­zdravého chování, jako je kouření, nevhodné stravová­ní či nedostatek pohybu. Zároveň jsou častěji expono­váni negativním vnějším vlivům, jako je znečištění ži­votního prostředí či expozice rizikům pracovního pro­středí. Dopady nepříznivých životních podmínek a ži­votního stylu převzaté v mládí pak můžeme pozoro­vat v celé pozdější životní dráze jedince,“ dodala Dalecká.

Studie založená na vzorku americké populace, kterou publikoval časopis BMC Public Health, poukazuje na význam biologického věku jakožto jednoduchého, avšak praktického nástroje kom­plexního hodnocení tělesných funkcí. Zároveň demon­struje významný vliv sociálních nerovností utvářených v průběhu života na biologické stárnutí, které do znač­né míry ovlivňuje kvalitu života dospělé a stárnoucí po­pulace. „Podpora zdravé délky života a snižování nerov­ností ve zdraví by s ohledem k postupujícímu stárnutí obyvatelstva měla patřit mezi hlavní priority zdravotní politiky vyspělých zemí,“ uzavřela Dalecká.

Odkaz na studii: https://www.syri.cz/data/uploadHTML/files/PUBLIKACE/dalecka-poverty-bioage.pdf