Jarkovská preferuje rozmanitost, patří k ní i stand-upy

„Jedeme tam, kam nás pozvou. Někdy je to samostatné vystoupení v divadle či klubu, ale nejraději máme různé festivaly, kdy se podíváme do míst, kam bychom možná jinak nejely, můžeme se zúčastnit i dalšího programu a navázat spojení s lidmi u táboráku či u společné kávy,“ řekla Jarkovská. Nový program obě docentky vymýšlí každoročně na Mezinárodní den žen. Jsou často v médiích a podcastech. „Snažíme se to držet na nějaké únosné míře, protože nám musí zbýt čas i na samotnou vědu, abychom měly co popularizovat,“ dodala Jarkovská. Duo docentky má také svůj facebookový a instagramový účet, kde veřejnosti protagonistky sdělují své postřehy ve formě memů a díky fanouškovské základně pak mohou informace o svých vědeckých publikacích rozšířit i mimo akademickou obec.

Samotnou ji baví koncepčně přemýšlet o různých záležitostech, aktuálně třeba o otázce nastavení etických pravidel pro vztahy mezi vyučujícími a studujícími. „Jsem ráda, že žádná z mých vědeckých rolí se mi nestala řeholí. Čím dál tím více inklinuji také k aplikovanému a participativnímu výzkumu, kdy se výzkum využívá při řešení konkrétních zadání, v mém případě často v oblasti vzdělání,“ uvedla Jarkovská.

V rámci SYRI je součástí výzkumné skupiny zaměřené na společenskou odolnost. „Zabývám se výzkumem něčeho, čemu pracovně říkám resilientní kurikulum. Jde o výukové metody, které dokážou absorbovat rozdílné cíle různých aktérů zapojených do výuky,“ vysvětlila vědkyně. Zjednodušeně jde o to, že vyučující mají naplnit určité výukové plány, které byly připraveny v určité době a určité situaci s určitou představou o tom, k čemu to studujícím bude jednoho dne dobré. Jejich výuku navštěvují studující, kteří mají možná úplně jiné potřeby a zájmy, řeší jiné problémy, a tím se snižuje jejich kapacita vstřebat to, s čím za nimi přicházejí vyučující. „Do toho pak může nastat například covidová krize, která ještě celou situaci zkomplikuje vyučujícím i studujícím. To, co nazývám resilientním kurikulem, jsou metody, které umožní protnutí probírané látky s aktuální situací a zájmy aktérů,“ uvedla Jarkovská.

Svou metodu nyní uplatňuje na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, kde čelí zadání učit kurz pro 150 studujících o něčem, co studenti pedagogických oborů považují za nezajímavé, nezáživné a pro ně spíš nevyužitelné, a to kurz výzkumné metodologie. Spolu s kolegyní ze SYRI Martinou Noskovou se rozhodla ukázat jim analytický přístup jako něco, co je užitečné pro kohokoli. Využila k tomu deníkové metody, které jsou známé především ve světě seberozvoje. „Studující se skrze ně učí analytickému přístupu ke své vlastní životní situaci nebo k problémům, které řeší ve svém profesním životě. Skrze jednoduché techniky zároveň získávají data, která si pak můžou zanalyzovat a porozumět něčemu, čemu dříve nerozuměli. Ve spolupráci se studujícími teď rozvíjíme tuto metodu, kterou bychom rádi zdokumentovali a nabídli k dalšímu použití. Chceme analytické nástroje sociálních věd nabídnout veřejnosti k řešení jejích vlastních témat a problémů,“ uzavřela Jarkovská.