Bílek: SYRI pomáhá vědcům dorovnat krok se zahraničím

USA a ČR Bílek srovnává v segmentu politologie, který je do značné míry specifický. „Za situací v USA stále ještě zaostáváme, ale na druhé straně zde v posledních letech vidím řadu zlepšení. Mnoho kolegů v posledních letech uspělo se svými studiemi v předních zahraničních časopisech. Vedle toho nelze zastírat, že finanční možnosti českých a amerických univerzit jsou nesouměřitelné. To do jisté míry odráží i volbu výzkumných témat,“ říká Bílek. SYRI je podle něj platformou, která to může změnit a české sociální vědy posunout. „Jedním z pozitiv SYRI je, že dohromady spojuje řadu týmů a vědců, což je podle mě posun správným směrem,“ říká Bílek.

Sám se v rámci SYRI věnuje především tématům, která se nějakým způsobem týkají dopadů krizí na přežití politických režimů. „Pracuji na studii, jejímž cílem je zjistit, do jaké míry dokážou epidemie a pandemie destabilizovat autoritářské režimy. Až dosud se v politologii zkoumaly především krize ekonomické anebo specifické události jako revoluce nebo státní převraty. Výzkumů o dopadech zdravotních krizí na stabilitu politických režimů však mnoho nemáme. Nedávná pandemie covid-19 nám ale jasně ukázala, že jde o téma, o kterém by se nám hodilo mít více informací,“ uvedl Bílek.

Na vědě jej nejvíc baví, že jde o práci, která je velmi kreativní a postrádá stereotyp. „Dokážu si hodně užít vymýšlení originálních výzkumných otázek a designů výzkumu. Samotný sběr dat a jejich analýza je samozřejmě někdy očistec, ale ten pocit, kdy se vám po dlouhé době konečně podaří přijít s něčím originálním anebo alespoň pokročit v řešení zadaného rébusu, je prostě úžasný,“ říká Bílek, který se ve svém výzkumu dlouhodobě věnuje především otázkám spojeným se vznikem, fungováním a zánikem autoritářských režimů po konci studené války.

Právě armáda je často aktérem, který o svržení či přežití politického režimu rozhoduje. V plně fungující demokracii musí být armáda plně podřízena civilní vládě, která vzešla ze svobodných a soutěživých voleb. Plně fungujících demokracií však zase tolik není, a tak má v řadě zemí armáda větší či menší vliv na fungování státu. V extrémních příkladech pak i sama vládne. „Pozitivní zprávou je, že klasický vojenský převrat anebo čistě vojenská vláda je dnes velmi vzácná. Ke hroucení demokracie totiž dnes nejčastěji a poměrně paradoxně dochází tak, že ve volbách zvítězí politik anebo strana, která to s demokracií nemyslí příliš vážně a postupem času přemění celý režim v nějakou formu autoritářské vlády,“ uvedl Bílek, a tím se dostává k dalšímu tématu, které jej fascinuje, a to je volební manipulace a represe opozice. „S obojím jsme se mohli poměrně často setkat i během nedávné pandemie covid-19, kterou řada politiků v zemích, které demokracií už spíše jen předstírají, využila k upevnění své moci a potlačení disentních hlasů,“ uvedl vědec z výzkumné skupiny Polarizace a populismus.

Práce vědce ale není jen věda samotná. Bílek se v poslední době stále více zabývá popularizací vlastního výzkumu. Vychází z názoru, že vědec musí představit ty nejdůležitější zjištění i širší veřejnosti, která pochopitelně vědecké časopisy nečte. Odborníci proto nemají mlčet a mají se naopak účastnit veřejné debaty, protože je to i jeden z jejich závazků vzhledem ke společnosti. „Rozhodně bychom to ale měli dělat s rozvahou a maximální mírou pokory. Považuji za důležité, abychom vystupovali pouze k tématům, kterým se nějakým způsobem výzkumně věnujeme. Situace, kdy třeba zubař nebo mikrobiolog komentují zahraniční politiku, působí směšně a snižuje vážnost vědy ve společnosti,“ dodal Bílek.