Komentáře
Před několika hodinami skončilo první kolo ostře sledovaných voleb v Turecku. Výsledek však dosud nepřinesly, protože žádný z kandidátů nezískal více než padesát procent hlasů, které byly nutné ke zvolení v prvním kole. Za dva týdne se tedy odehraje kolo druhé, které rozhodne o tom, zda bude příštím prezidentem dosud vládnoucí Recep Tayyip Erdoğan nebo jeho opoziční vyzyvatel Kemal Kilicdaroglu. „Pozornost celého světa se k Turecku ubírala nejen protože jde o volby v geopoliticky významné zemi, ale i protože Turecko dávno nelze označit za demokracii,“ říká v komentáři politolog Národního institutu SYRI Jaroslav Bílek.
„Z politologického hlediska je politický režim v Turecku takzvaným volebním autoritářstvím. V praktické rovině to je politický režim, který sice má demokratickou fasádu, ale vládnutí je zde podobné spíše klasickým autoritářským režimům. Volby ve volebním autoritářství sice jsou stále soutěživé, ale zároveň i velmi nespravedlivé, protože je v nich opozice vždy systematicky znevýhodněná. Znevýhodnění opozice může být různé od horšího přístupu do médií, k finančním zdrojům na kampaň anebo k samotné kandidatuře. Opozice ve volebním autoritářství stále může volby vyhrát, ale má to daleko těžší než opozice v demokratickém režimu, jakým je třeba Česká republika.
Pro úspěch opozice ve volebním autoritářství je nezbytné, aby měla dobrou strategii, dokázala se sjednotit za jedním silným kandidátem a měla širokou podporu u veřejnosti. V tomto směru splnila turecká opozice své domácí úkoly výtečně, protože dokázala postavit silného kandidáta a zároveň třeba mobilizovat své příznivce k tomu, aby šli volit a zároveň dohlíželi na čistotu při sčítání hlasů. Tento bod je velmi důležitý, protože v otázce čistoty volebního procesu panovala a stále panuje řada nejasností.
Zatím však nemá opozice zdaleka vyhráno. Samotné konání druhého kola prezidentských voleb je sice úspěch, ale počítá se až vítězství. A favoritem na vítězství je stále Erdoğan. Vedle zázemí velké politické strany se totiž může opřít i o státní aparát, a ještě více zneužít pro něj už tak výhodné podmínky volební soutěže. Klíčovou otázkou ale není jen, jak druhé kolo voleb dopadne, ale i co přijde po něm. Nelze totiž vyloučit že současná vláda pod vedením Erdoğana může sčítání výsledků ve druhém kole zmanipulovat anebo neuznat.
Stav, kdy poražený kandidát neuzná výsledky soutěživých voleb není v současném světě ničím neobvyklým, jak nedávno ukázal v USA Donald Trump nebo v Brazíliii Jair Bolsonaro. Výsledek zmanipulovaných voleb by ale pravděpodobně neuznala ani opozice, což by pravděpodobně vedlo k další destabilizaci a pouličním protestům. Je pak otázkou, jak by se v takové krizi zachovala třeba armáda, která sice historicky do turecké politiky často velmi promlouvala, ale po neúspěšném pokusu o vojenský převrat v roce 2016 byl její vliv výrazně oslaben.
Pro Turecko by tak bylo nejlepší, kdyby druhé kolo voleb proběhlo co nejčistěji a mělo nezpochybnitelného vítěze i poraženého. Ve vysoce polarizovaných společnostech anebo volebních autoritářstvích se však ve volbách hraje o příliš mnoho, a tak je často i povolební vývoj podobně napínavý jako poslední dny volební kampaně.“
Jaroslav Bílek
Národní institut SYRI
Ilustrační foto: Pixabay
Zařazení: juniorní výzkumník
jaroslav.bilek@fsv.cuni.cz Institut politologických studií, Fakulta sociálních věd UK