O Vánocích si dopřáváme více, v lednu to vyvažujeme předsevzetími

Během Vánoc zkrátka máme pocit, že bychom si měli dopřát do sytosti. Od druhé poloviny prosince má velká část lidí dovolenou a je čas večírků. V neposlední řadě je důležitým faktorem také emocionální nabití Vánoc (čti stres), kdy trávíme hodně času na jednom místě se svými nejbližšími, což u mnoha z nás vyvolá touhu po něčem ostřejším. Stejně to paradoxně řeší i ti, kteří se naopak během Vánoc cítí osamělí a smutní.

Alkohol ve formě přípitků nebo speciálních sezónních nápojů je nedílnou součástí vánočních tradic a je pro mnoho z nás obtížné jej vynechat. Stejně jako s vánočním stravováním je to však málokdy opravdu do sytosti jako spíše mnohem častěji přes míru. Dopady tohoto několikatýdenního debužírování nás pak většinou doběhnou v lednu, kdy je pořád tma, zima je stejná či ještě větší než v prosinci, svátky jsou pryč, dovolená taky, a tělo se vzpamatovává z přemíry tučných a přeslazených jídel a také alkoholu. Mnoho lidí to pak inspiruje k novoročním předsevzetím, které se povětšinou vážou právě ke zdravému životnímu stylu (méně nezdravého jídla, méně alkoholu, více cvičení atp.).

Problém našich předsevzetí, které často nevydrží dlouho, je v tom, že chceme velké změny příliš rychle. „Nebudu pít alkohol“ nebo „budu pít méně alkoholu“ je právě takový příklad. To první je příliš extrémní a to druhé je nedostatečně definované. Je lepší na to jít postupně a říct si například „každý týden budu mít 1 nebo 2 nebo 3 (podle toho, jak moc pijeme) dny, kdy nebudu pít alkohol“ nebo „když půjdu večer do hospody, tak si nedám více než 5 nápojů.“

Možná se však v budoucnu tento problém vyřeší sám. Ve vztahu k alkoholu pozorujeme generační proměnu. Mladí lidé celosvětově a také u nás vykazují mnohem nižší míru pití než generace předchozí. A co se týče Vánoc, čerstvý průzkum z Velké Británie ukázal, že až polovina britských mladých z generace Z (18–34 let) plánuje „suché Vánoce“ v porovnání s asi 6 % baby boomers.

Není však potřeba přecházet z jednoho extrému do druhého. Nejdůležitější je vědět, proč děláme, co děláme a nepodléhat emocím nebo společenskému tlaku. Jak píše profesor Miovský, přednosta Kliniky adiktologie VFN Praha: „Dát si skleničku vína nebo piva není žádné drama, ale děláme ho z něho my sami, (tím) že nevíme, proč těch skleniček do sebe překlopíme deset nebo patnáct.“ Právě toto uvědomění může být klíčem – nejde o to zcela se vzdát radostí, ale naučit se je prožívat vědomě a s mírou. Vánoční čas je skvělou příležitostí nejen k setkávání a oslavám, ale také k zamyšlení se nad tím, co nám skutečně přináší radost a pohodu.

Autorem komentáře je Albert Kšiňan, který se věnuje mj. výzkumu problémového chování mezi dospívajícími, především užívání alkoholu a návykových látek.